Po malém postěžování, že mi chodí pouze samé umění mi dorazil pohled z japonska s cestouz do fantazie (již v minulém článku) a po něm tento úžasný pohled.
Pohled je z Taiwanu s kresbou nějakého kamaráda odesílatelky (takže žádný tuctový pohled).

Tento pohled dorazil již 2. dubna z číny na obrázku je tradiční svadba v provincii shaanxi.

 Konečně jsem odmaturoval, ten pocit, že už se konečně nemusím učit hromadu blbostí je naprosto úžasný.
Odmaturovala jsem sice už v ponděli, ale vždy mi dlouho trvá než se vyžvejknu
(napsat něco delšího, aby to dávalo smysl je pro mě trochu oříšek, většinou skáču z myšlenky na myšlenku).
Konečně můžu dát zbohem ekologii, nikdo bys jste nevěřil jak nudná může ekologie být.
Tak doufám, že při výběru vyskoké školy jsem zvolila lépe než když jsem šla na střední.
A teď konečně ty úžasně dlouhý prázdniny.

 Dnes osvobodím svou duši. A od čeho? Od své naivity. Poslední dobou začínám přicházet na to, že i přes veškerou snahu, nelze vyhovět všem. Takže rezignuji na post ochotné holky, která všem pomůže, i když je nemá ráda. Rozhodla jsem se dnes přijít na to kdo mi vlastně za tu snahu stojí a na koho vím, že se příště musím vykašlat. Protože když se snažím aby všichni

Půlka hotová a ústní předemnou. I přesto jak jsem se bála obhajoby, která nakonec byla za jedna, a jak moc jsem se bála praktický, nakonec za tři (celá komise ale přimhouřila oko, protože jsem byla strašná) zjišťuju, že je jen jedna věc které bych se měla opravdu bát a to EKOLOGIE. Lituju dne kdy jsem se rozhodla, že půjdu na tuhle školu, a nepoznat tam lásku mého života,

K tomuto jsem se inspirovala na zahraničních webech a když sem zjistila kolik lidí u nás to zkusilo tak jsem do toho šla taky. Tak snad to zvládnu

 1. Znovu navštívit motýlí výstavu v Praze

2. Začít s Geocaching

Vím že už je to dávno co byli velikonoce, ale píšu to až teď protože jsem byla líná dát fotky z karty do počítače. 

Když sem přidala článek s návodama co asi zkusím příští rok, tak jsem si stěžovala, že zase je jenom obarvíme a dáme návleky. Maminka však překvapila a koupila barvičky který vytvořili víc odstínů v jedné barvě (a já to nevyfotila). Barvy se dávali na horká vajíčka a to jenom v rukavicích. To pálilo :). Výsledek byl nádherný. Při nadílce jsme ale zjistily že se tento experiment moc nevyvedl, protože barva stýkala i při sebemenším množství vody, což by nevadilo kdyby nesněžilo. Nakonec ze všech vajíček co jsme měli doma byli ty naše nejopatlanější, ale aspoň byly bio :). 

Největší úspěch u mých dvou chlapů (táta a přítel) byly vajíčka na které jsem se inspirovala zde a vyráběla podle návodu zde. Samozřejmě dámy to mají mnohem víc propracované, ale žádný učený z nebe nespad. Po reakci na první, že je to jahoda jsem už do druhého nepřidávala zelenou stužku a hned vypadá víc jako vejce.

 I když to moc lídí neví a většinu to i překvapí, Pavlína není to samé jméno jako Pavla. Jsou to úplně jiná jména, svátky mají jinak akorát si jsou podobná. Chápu, že vetšina lidí tento rozdíl nevnímá, ale nechápu proč lidi, kterým jakně vysvětlím jak to je to nedokáží pochopit. Jmenuji se Pavlína, párkrát mi učitelé řekli Pavlo, ale po vysvětlení výjímečně. Zarazilo

Zrovna včera jsem si vzpoměla na loňské jaro, kdy jsem poprvé byla v pražské botanické zahradě na výstavě tropických motýlů.  Pokud to stihnem chystáme se tam zajet i letos. Přecijenom obrovské motýly jen tak na louce nepotkám :).  Fotky jsou samozřejmě z loňska.

Už je to déle co pohled dorazil, ale přidávám až teď, protože jsem čekala jestli dorazí ještě něco.

Tento pohled přišel z USA, druhý vláček po sobě, když to přítel vidě skoro už se na postcrossing také registroval, protože mi závidě sbírku vlaků (tedy ty dvy pohledy :D).